Letošní, v pořadí již druhá návštěva srbských policistů a současně i představitelů samosprávy města Prijepolje v Prostějově se podle jejich názoru velice vydařila. Vukosav Tomaševič, předseda rady města Prijepolje, ve svém dopise pořadatelům nejen poděkoval za vše, co jim prostějovští policisté v bohatém programu připravili, ale i uvedl, že byl doslova uchvácen naší zemí a lidmi, líbily se mu upravené vesnice i obhospodařovaná pole v našem regionu.
Na pozvání nejen srbských kolegů z Mezinárodní policejní asociace IPA – regionu Prijepolje, ale i samosprávy tohoto města se proto v týdnu od 29.7.-3. 8. 2014 vypravila na návštěvu i delegace IPA České sekce, územní skupiny 223 Prostějov, spolu se Sportovním klubem policie Moravan Prostějov, vedená jejími předsedy Josefem Francem a Bc. Pavlem Hlaváčem. O dva dny později se k nim připojili i zástupci Magistrátu statutárního města Prostějova paní RNDr. Jaroslava Tatarkovičová a Jana Gáborová, jež dostaly mandát k projednávání partnerství obou měst, a zároveň vedoucí Územního odboru policie v Prostějově plk. Mgr. Pavel Novák, jenž nemohl z důvodu úterní návštěvy premiéra a policejního prezidenta v Prostějově odjet se svými kolegy. Program návštěvy, do jehož příprav se zapojila i radnice v Prijepolje, připravili srbští hostitelé svým prostějovským kolegům zajímavý na každý den.
Jízda horskou úzkokolejnou dráhou Šarganská Osmica, návštěva Drvengradu a Visegradu
Ve středu se konal výlet do oblasti Zlatiboru, do Národního parku Tara, kolem něhož obtéká řeka Drina, tvořící hranici s Bosnou a Hercegovinou. Ze starého vlakového nádraží Mokra Gora vyrazila prostějovská výprava historickým vláčkem po zrekonstruované úzkorozchodné železniční trati Šarganská osmica, jež byla za obrovských lidských ztrát vybudována v letech 1921 – 1925 přes hory a průsmyky z Bělehradu přes Sarajevo až do Dubrovníku. Úzkokolejka, která je jednou z hlavních kulis Kusturicova posledního filmu Život je zázrak (Život je čudo), se řadí mezi nejzajímavější muzeální tratě Evropy. Na trati Mokra Gora – Šargan Vitasi železnice překonává na 15,5 km výškový rozdíl 300 metrů, projíždí 22 tunelů, z nichž nejdelší měří 1667 metrů.
Po projížďce následovala prohlídka vesnice Drvengrad, již nechal postavit nejznámější srbský režisér Emir Kusturica jako kulisu pro svůj film. Celý komplex Drvengradu se skládá z několika set domů a domečků. Kusturica sjezdil celé široké okolí a hledal stará rozpadlá stavení. Skupoval je, svážel do vesnice a náročně restauroval tak, aby se líbila turistům i odborníkům. Za svou vesnici získal v roce 2005 i prestižní Evropskou cenu za architekturu. V současnosti slouží jako turistická atrakce a konají se tu filmové festivaly nekomerčních filmů.
Odpolední přejezd do města Visegrad v Bosně a Hercegovině byl věnován prohlídce známého starověkého kamenného mostu na Drině. Slavný most na Drině nechal postavit v letech 1571–1577 Mehmed Paša Sokolovič – srbský chlapec, násilím odvedený k sultánovu vojsku, který se díky své inteligenci a úsilí propracoval až na pozici jednoho z nejvýznamnějších vezírů osmanské říše. Most v zapadlém balkánském městečku se v Sokolovičových představách měl stát spojnicí mezi křesťanským západem a muslimským východem. Projektem stavby nepověřil nikoho jiného než proslulého architekta Mimara Sinana (jeho rukopis dodnes nese velká část historického jádra Istanbulu). Most byl vybudován na strategickém místě, kde stará římská obchodní a vojenská cesta z východu (Via Militaris) z Istanbulu, překonávala řeku Drinu a pokračovala dále do bosenského vnitrozemí, do Sarajeva a dále k Jadranu.
V roce 1944 napsal Ivo Andrić, jugoslávský spisovatel bosenskosrbského původu, svůj slavný román Most na Drině, zabývající se významem této stavby pro Višegrad a mnoha staletími válek a etnicko-náboženských sporů, jichž byl most svědkem. Díky tomuto dílu získal v roce 1961 Andrić Nobelovu cenu za literaturu. Ivo Andrić je významným a váženým rodákem Visegradu, v němž se zhlédl i režisér Emir Kusturica, jenž nechal v místě, kde žil nositel Nobelovy ceny za literaturu vybudovat kamenné městečko, pojmenované Andričgrad. Andričgrad, to je nové turistické a filmové město, v němž je směstnána řada architektonických stylů a kde režisér plánuje vybudovat operní scénu, historický institut nebo filmovou školu.
Přechod kaňonu řeky Mileševky
Čtvrteční den byl věnován poznávání přírodních krás při trekingové výpravě méně schůdným kaňonem řeky Mileševky, vtékající v Prijepolje do Limu. Pod vedením zkušeného kolegy a přítele Veky Joksimoviče se výprava vydala od pravoslavného kláštera Mileševo, ležícího na okraji kaňonu, vzhůru po levém břehu říčky. Na strmé skále na protějším břehu se tyčí zříceniny středověkého hradu Mileševac, jenž dříve střežil starou kupeckou cestu a pod ním muslimský Hisardžik s minaretem. Vcházíme do soustavy starých tunelů, které byly vysekány při budování silnice na Sjenici, od jejíž stavby však bylo ještě v době J. B. Tita kvůli geologické nestabilitě skalních masivů upuštěno. Místy je stezka, vinoucí se vysoko nad řekou opravdu velice úzká a vyžaduje pořádnou pozornost. Výprava je doplněna i herpetologem Sašou, studujícím v Bělehradě, jenž nám při pozorném sledování přírodních zákoutí předvede některého z místních hadů a dokonce i malého štíra. V horní části kaňonu se nad námi objeví majestátně kroužící supi bělohlaví, kteří mají v této části Srbska svoje druhé největší hnízdiště v Evropě. Pokud čekali, že někdo z nás odpadne a budou mít pochoutku, nedočkali se. V horní části kaňonu, po asi desíti kilometrech chůze, přeskakujeme říčku Mileševku, přičemž obuv některých účastníků nezůstane suchá. Nyní čeká posledních 350 výškových metrů závěrečného výstupu strmým zalesněným svahem na skalní vyhlídku Milošev dol na druhé straně kaňonu, jež dají všem pořádně zabrat, avšak nakonec jsme všichni v pořádku nahoře. Poslední krátký úsek lesem a jsme u lovecké chaty na hřebeni, kde nás čeká občerstvení. Kvůli dehydrataci se ovšem nejprve vrháme na čepovaný iontový nápoj, jehož bečku jsme dovezli z domova. Srbské kolegyně nám zde mezitím uvařily výtečný národní pokrm – pasulj, připravený z telecího masa, dušené zeleniny a fazolí, k tomu výtečnou nakládanou zeleninu, domácí sýr.
Zakončením dne bylo večerní pozvání k prohlídce firmy Emilio Štecher, zabývající se zpracováním mramoru, v níž se za přítomnosti pozvaných hostí konal i koktejl u příležitosti městských slavností Limski darovi.
Přijetí u ředitele policie a na radnici města Prijepolje
Páteční dopoledne přijal jak delegaci IPA a Sportovního klubu policie Moravan Prostějov, tak i Magistrátu statutárního města Prostějova ředitel policie v Prijepolje Siniśa Cvijetić, který velice ocenil již dva roky udržované přátelství srbských a českých policistů. Poté došlo k srdečnému přijetí prostějovské výpravy na radnici města Prijepolje starostou Emirem Hašimbegovičem a předsedou městské rady Vukosavem Tomaševičem, za přítomnosti kamer regionálních srbských televizí. Zastupitelé města Prijepolje ve svém projevu uvedli, že díky přátelské spolupráci policistů z Prijepolje a Prostějova dostaly i samosprávy obou měst možnost se setkat a domluvit se na navázání vzájemných kontaktů a spolupráce. „Jsem velmi hrdý na to, že policisté začali tuto spolupráci. Nejen, že se každý staráme ve svých zemích o bezpečnost, ale tady jsme se stali přáteli s kolegy v policii i s lidmi v městské správě“, uvedl vedoucí Územního odboru policie Prostějov plk. Mgr. Pavel Novák.
Po přijetí na radnici pokračoval program nejprve prohlídkou historických sbírek muzea, kterou vedl jeho ředitel Slavoljub Pušica, a poté i historických pamětihodností města. Prvním byl klášter Mileševo, jenž nechal postavit v letech 1234-1243 král Vladislav. Klášter se stal místem odpočinku sv. Sávy. Jeho ostatky ale roku 1594 Turci ukradli a spálili. Od 13. století byl klášter zkoušen různými útoky. Byl často vykrádán a bořen, a to především Turky v 15. až 18. století. Vrcholu klášter dosáhl v 16. století, kdy vyrostl do respektovaného a bohatého centra. Právě v tomto století proběhly zásadní změny v uspořádání a vzhledu kláštera. Při klášteře také působila škola, jež tiskla knihy. V 18. století, po útoku Turků, byl klášter opuštěn. Obnoven byl až roku 1863. Dodnes se zachovala část původních fresek. Patří k nejkrásnějším evropským dílům 13. století. Jednou z kompozic je slavný Bílý Anděl, na jižní straně chrámu. Bílý anděl je i symbolem celého srbského pravoslaví a zároveň je součástí městského znaku Prijepolje.
Mahmut-begova mešita byla postavena v období mezi lety 1895 – 1900 a nachází se v centru města, naproti městskému muzeu. Její duchovní představitelé prostějovskou výpravu ochotně provedli a odpověděli na dotazy ohledně praktikování muslimské víry. Poslední prohlídkou byl památník největší partyzánské bitvy s německými fašisty v období 2. světové války, u bývalé nemocnice Rakousko-uherské armády na levém břehu řeky Lim.
Páteční večer pokračoval slavnostní vernisáží fotografické výstavy vedoucího prostějovské územní skupiny Mezinárodní policejní asociace IPA a prostějovského fotografa Josefa France. Po zahájení výstavy fotografií podzimní srbské krajiny ředitelem muzea, pronesl úvodní slovo předseda městské rady Vukosav Tomaševič, jenž ve svém proslovu nazval Josefa France milovníkem srbské přírody a přítelem jejich města, který jim hledáčkem svého fotoaparátu ukazuje, jakou mají v okolí krásnou přírodu.
Podpis smlouvy o přátelství a spolupráci mezi IPA Prostějov a Prijepolje
Na motelu Grbo, v němž byla prostějovská policejní výprava ubytována, poté následoval přátelský společenský večer s hudbou, jenž byl zahájen za účasti prezidenta Srbské sekce IPA Dragana Petkoviće slavnostním podepsáním Smlouvy o přátelství a spolupráci mezi IPA Regionem Prijepolje a IPA územní skupinou 223 Prostějov. Jak prezident Srbské sekce IPA uvedl, jedná se o první smlouvu o přátelství mezi srbskou a českou IPA, čehož si všichni vážíme. Při melodických rytmech srbské hudby se pak společně tančilo až do pozdních hodin.
Rafting na řece Lim
Počasí, jež se v týdnu různě střídalo, se v sobotu naštěstí umoudřilo, a tak nic nebránilo dnešnímu policejnímu raftingu na řece Lim. Tentokrát se vyplouvalo až z území Černé Hory, od pravoslavného kláštera Kumanica. Klášter byl postaven počátkem 14. století na začátku soutěsky, jíž protéká řeka Lim. Klášter byl během staletí značně poničen a zrekonstruován byl až v roce 2000. Je vyhledávanou historickou památkou, nachází se v něm i uložené pozůstatky svatého Jiří. Po jeho prohlídce a malém občerstvení se prostějovská policejní výprava v modrých námořnických tričkách s českými emblémy vydává pod vedením zkušených srbských vodáků na plavbu po řece. V horní části kaňonu, sevřeného vysokými skalními stěnami je podle vodáckého průvodce stupeň obtížnosti III-IV, takže si slušně mákneme a několikrát si hezky adrenalinově na peřejích i skočíme. Po zhruba pětihodinové plavbě s přestávkou na občerstvení, jež nám opět srbské kolegyně připravily na břehu u Brodareva, přistáváme šťastně po 27 kilometrech plavby, docela unavení.
A to nás čeká večerní městská slavnost Limski darovi, na levém břehu městské náplavky u mostu. Vyhrávají tu srbské lidové písničky, 19 týmů soutěží ve vaření o nejlepší rybí polévku, griluje se. Takže se družíme s kolegy, degustujeme srbské dobroty, rybí polévku a dobře se bavíme až do pozdních nočních hodin.
Přichází nedělní ráno, a s ním čas odjezdu. Kromě kolegů z IPA regionu Prijepolje se přichází rozloučit i předseda městské rady Vukosav Tomaševič; srdečně se se všemi loučíme a vyrážíme na více než tisíc kilometrů dlouhou cestu domů.
Dovidenja prijatelji!
autor: Josef Franc – vedoucí územní skupiny IPA 223 Prostějov